MALÁ VÍLA
Malá mořská víla
na zdi, na obrázku,
na vlnách se choulí,
hledá tajnou lásku,
smutná vyhlíží.
Pověst neumírá,
stále je tu s námi,
dlouho nevybírá,
koho chce, si mámí,
ruku přiblížím.
Táta král jí jméno dal po své paní snad
a s ním brázdí oceán, co život dal i pád.
Malá vílo, sen už končí,
den se budí, půjdem žít.
Až nám soumrak víčka složí,
jen o tobě budu snít … a snít..
Zjevuje se v řasách
dívka přenádherná,
malá němá spása,
mým představám věrná,
krásou dojímá.
Pousmáním líbá
unavené rysy,
aniž by se dotkla,
nové síly křísí,
Krásou objímá.
Mezi proutím stojím sám chvíli jedinou,
v úžasu se rozplývám za svou vidinou.
Malá vílo, sen už končí,
den se budí, půjdem žít.
Až nám soumrak víčka složí,
jen o tobě budu snít … a snít..
Moje malá víla
na zdi, na obrázku,
na vlnách se choulí,
hledá tajnou lásku,
smutná vyhlíží.
Údy rozprostírám
do polštáře slámy,
pohled neuhýbá,
jen ať dál mě mámí
venku za mříží.
Z dálky slyším šplouchání, vlnu pěnivou,
na které se prohání vodní krajinou.
Malá vílo, sen už končí,
den se budí, půjdem žít.
Až nám soumrak víčka složí,
jen o tobě budu snít … a snít..